to není tuk ,to je kyselost

Nadváha se netýká tuku. Celá desetiletí se soustředíme na cokoli nízkotučného a podívejme se, kam jsme dospěli. Nepomáhají ani kalorie, sacharidy či cholesterol. Pořád něco kolem toho zkoušíme, ale jako národ jsme tlustší než kdykoli v minulosti.

To se nikdy nezmění, dokud nepochopíme skutečnou podstatu problému: kyseliny. Organismus schraňuje tuk jako obranu proti přílišné produkci kyselin vznikajících z typické stravy. Některé z kyselin se vyloučí střevem, močí a kůží, ale všechno ostatní, co zůstane, musí být zneutralizováno. Nadbytečné kyseliny v těle začnou rozkládat buňky v tkáních a orgánech - stejně jako když naložíte maso do kyselé omáčky či marinády, aby zkřehlo. Rozpadem buněk se organismus dostává do sebezáchovného modu; v zoufalé snaze zachránit se využívá tuk ze stravy i ze svých zásob, ať to stojí, co to stojí. Tuk na sebe váže kyseliny a někdy se vyloučí z těla ven. Tuk je však využíván především k tomu, aby tyto kyseliny uchoval. Z krátkodobého hlediska je to dobře: Organismus se chrání před bezprostředním poškozením kyselinami. Horší už však je, že dlouhodobě vytvářejí zásoby tuku spoustu zdravotních problémů.

Překyselení organismu podněcuje destruktivní cyklus nerovnováhy, nadváhy a nemocí. Příznaky jsou poměrně zjevné, ale do podstaty příčin teprve začínáme pronikat. Příliš velké množství kyselin v těle okrádá krev o kyslík a bez kyslíku je metabolismus pomalejší. Potrava se pomaleji tráví, což navozuje přírůstek na váze a lenivost, a co je horší, fermentaci (kvašení, hnití!) přijaté potravy. Fermentací vznikají v celém organismu kvasinky, houby a plísně. Jsou to živé organismy, proto potřebují "jíst", a když se v překyseleném těle přemnoží, živí se vašimi živinami, čímž se snižuje chemické a mechanické vstřebávání veškeré přijaté potravy až o 50 procent. Protože přijímají živiny, musejí produkovat též odpadní látky a tyto odpadní látky nazývané exotoxiny a mykotoxiny, mohou být pro buňky velmi škodlivé. Bez dostatku živin se nemohou tvořit tkáně či vznikat alkalické pufry, hormony ani stovky dalších chemických látek nezbytných pro energii buněk a činnost orgánů. V této situaci potrava neposkytuje energii, ale její zpracování v organismu vázne, což vede k dalšímu překyselování - bludnému cyklu. Výsledkem je nechtěný přírůstek na váze, únava a nemoc.
Resumé: Nejste tlustí, jste překyselení. Tuk vám ve skutečnosti zachraňuje život. Bez tuku, který chrání buňky, tkáně a orgány před kyselinami, byste byli mrtví. (Podobně cholesterol, který je spojován s obezitou, je pro organismus přínosný: Jeho nánosy chrání tepny před kyselinami, které by je jinak proděravěly.) Svému tuku byste měli být vděční! To však neznamená, že byste měli toužit po vzdouvajících se pneumatikách. Dokud neporozumíte tomu, proč se stále nafukují, nemůžete udělat nic, abyste to zvrátili, a budete nadále tuk potřebovat. S informacemi zde obsaženými budete schopni osvobodit se od potřeby tuk schraňovat. Až knihu přečtete, bude vám jasné, jak se v prvé řadě zbavit kyselin. Pak tělo může dát - a dá - vale nadbytečnému tuku. Ano, je to prosté. Pokud jsou strava a nápoje alkalické neboli zásadité (což je z hlediska základů chemie opak kyselé), všechen tuk vázající kyseliny se okamžitě rozpustí. Organismus už nebude mít potřebu nadále si ho udržovat.